Co se děje v těle při půstu

První den čtyřicetidenního půstu jsem si do deníku napsal, že tělo už ví. Hned cítilo změnu „módu“. Tehdy jsem to měl za trochu poetický zápis. Dnes vím, že na tom něco je. Tělo bez jídla opravdu přepíná, a to ne jednou, ale postupně.

Nejsem lékař a tohle není učebnice. Zkusím vám ale srozumitelně popsat, co se v těle při půstu obecně děje, a ukázat to na tom, co jsem si sám zapsal. Ať víte, co je normální, a hlavně co už normální není.

První den: tělo jede ze zásob cukru

Když přestanete jíst, tělo nejdřív sáhne do zásob cukru. Má ho uložený jako glykogen, hlavně v játrech a ve svalech. Glykogen z jater drží hladinu cukru v krvi, svaly si ten svůj nechávají pro sebe.

Zásoby v játrech vydrží zhruba den až dva. Proto bývá první den hlavně o zvyku. Hlad přichází v časech, kdy normálně jíte, ale energie je pořád dost.

Druhý a třetí den: přechod na tuky

Jakmile glykogen dochází, tělo začne víc brát z tuků. Tuk se rozkládá na mastné kyseliny, ze kterých umí žít svaly i srdce. Část cukru, který tělo dál potřebuje, si játra vyrobí sama. Zčásti z glycerolu, který se uvolní při rozkladu tuků, a zpočátku hodně i z bílkovin.

Tohle přepínání bývá cítit. Bolest hlavy, únava, horší nálada, slabost. Pátý den jsem si zapsal únavu a že si tělo zvyká na pohyb z tuků. Přesně tak to bylo. Jako by motor přecházel na jiné palivo a chvíli to drhlo.

Ketony: palivo pro hlavu

Mozek tuky jako palivo skoro nevyužije. Proto z nich játra vyrábějí ketony. Ty už mozek využít dokáže a s délkou půstu jich spotřebuje čím dál víc. Část cukru potřebuje pořád, ale výrazně méně. Tělo se tak snaží šetřit bílkoviny, ze kterých by jinak cukr muselo vyrábět.

Tomuhle stavu se říká ketóza. Bývá cítit z dechu, někdo popisuje nasládlou nebo „acetonovou“ vůni. Nepleťte si ji s ketoacidózou, která hrozí třeba u cukrovky 1. typu a je to život ohrožující stav. Proto se lidé s cukrovkou nepostí bez lékaře. Víc v článku kdy se nepostit.

Mimochodem, osmý den jsem si zapsal, že mi to začíná hodně myslet. Jestli za to mohly ketony, nebo klid v hlavě, netuším. Výzkumy naznačují, že u některých lidí to tak je. U mě to tak bylo. Ale ne každý den.

Hlad chodí ve vlnách

Hlad není jen prázdný žaludek. Hodně ho řídí zvyk, hodiny, vůně a myšlenky. Proto přichází ve vlnách. Chvíli je silný, pak přejde, i když nic nesníte.

Sedmý den jsem těžko krmil děti. Stačilo foukat do horké lžičky a žaludek se probudil. Tělo reaguje i na vůni a představu jídla. Čtrnáctý den se mi naopak neozval ani při rodinném obědě.

Po pár dnech hlad u mnoha lidí slábne. Ale nezmizí navždy. Desátý a osmadvacátý den jsem měl zase hlad. O tom, jestli je hlad „pořád horší“, píšu v článku mýty o půstu.

Proč váha zpočátku padá tak rychle

Glykogen v sobě váže vodu. Když se spotřebuje, voda odchází s ním. K tomu tělo na začátku půstu ztrácí víc soli, a se solí zase vodu. Proto jsou první dny na váze tak působivé.

Druhý den jsem si zapsal úbytek kolem 0,9 kila za den. Jenže velká část toho je voda, ne tuk. Později to zpomalí. U mě bylo jednadvacátý den dole 12 kilo, osmadvacátý 15 a na konci 21. A po půstu se část vrátí, protože si tělo glykogen a vodu zase doplní. To je normální, ne selhání.

Elektrolyty: sůl, draslík, hořčík

Tohle je ta méně romantická, ale možná nejdůležitější část. Elektrolyty jsou minerály rozpuštěné v krvi, hlavně sodík, draslík a hořčík. Řídí, jak pracují nervy, svaly a srdce. V půstu jich tělo ztrácí víc, zvlášť na začátku, a z jídla je nedoplňuje.

Když chybějí nebo jsou rozhozené, může se to projevit bolestí hlavy, slabostí, křečemi, brněním, točením hlavy při vstávání nebo bušením srdce. Právě bušení srdce a nepravidelný tep jsou signál, kdy půst končí a voláte lékaře.

A pozor na domácí chemii. Doplňovat si minerály v delším půstu sám podle internetu není dobrý nápad. Hlavně u draslíku může být nebezpečný nedostatek i nadbytek. Proto patří delší půst k lékaři, který může hladiny zkontrolovat z krve.

Poctivě: já jsem pil destilovanou vodu, ve které žádné minerály nejsou. Dnes bych o tom předem mluvil s lékařem. A čtvrtý den jsem vypil jen litr, což bylo málo.

Proč je vám zima

Bez jídla tělo šetří. Vyrábí méně tepla a méně krve posílá do kůže, rukou a nohou. Proto bývá v půstu zima, i když v místnosti je teplo.

Třináctý den jsem si zapsal, že je mi fakt zima. Jednatřicátý den mi pomáhala teplá koupel. A šestatřicátý den pocit chladu přešel. Co pomáhá? Teplé oblečení, teplá voda k pití, klid. Šetření energií ale neznamená, že se metabolismus zpomalí navždy.

Proč pálí žáha

Žaludek si dělá kyselinu i tehdy, když nic nedostane. Ze zvyku, při vůni jídla nebo jen při myšlence na ně. Když v něm nic není, kyselina dráždí sliznici. Pak to pálí nebo tlačí.

Šestnáctý den mi bylo ráno těžko v žaludku a po půl litru vody to přešlo. Dvaatřicátý den mě pálil žaludek. Pokud je pálení silné, nepřechází nebo jste někdy měli vřed či léčíte reflux, poraďte se s lékařem.

Proč je moč tmavá

Nejčastější důvod je obyčejný: pijete málo. Moč je pak koncentrovaná. Dvacátý den jsem měl tmavou moč a odpověď byla jasná, pít víc.

Jsou ale situace, kdy jde o víc. Pokud je moč tmavě hnědá nebo načervenalá, močíte velmi málo nebo vás bolí v bedrech, půst ukončete a jděte k lékaři. V půstu navíc stoupá kyselina močová, což může u citlivých lidí spustit záchvat dny.

Co dalšího si můžete všimnout

• Povlak na jazyku a zápach z úst. Častý a obvykle neškodný.
• Jiný spánek. Osmnáctý den mi stačilo šest hodin. Někdo naopak spí hůř.
• Točení hlavy při vstávání. Tlak bývá nižší. Vstávejte pomalu.
• Nervozita a citlivost na stres. Devatenáctý a třiatřicátý den jsem byl napjatý a nervózní.
• Únava ve vlnách. Den skvělý, den vyčerpaný. Podrobně o tom, co s tím, v článku krize v půstu.

Tak co si z toho vzít

Tělo nemá jízdní řád. Každý má zásoby, metabolismus i hlavu jinou, a tak se i ty fáze u každého liší. Někdo to tak má, někdo ne.

Pokud začínáte, čekejte, že druhý den bude těžší, a pijte průběžně. Pokud uvažujete o delším půstu, mluvte nejdřív s lékařem, hlavně kvůli elektrolytům. A pokud se blížíte ke konci, věnujte stejnou pozornost návratu. Po delším půstu je právě on nejrizikovější část, víc v článku návrat z půstu.

Tomáš

P.S. Tělo celou dobu ví, co dělá. Moje práce byla hlavně nekecat mu do toho. A včas poznat, kdy už mi něco opravdu říká. 🙂