Mýty o půstu: co je pravda a co ne

Kdysi jsem načetl celou internetovou diskusi o půstu. Nikdy jsem do ní nenapsal ani řádek, odpovědi jsem tam vždycky našel. Jenže spolu s odpověďmi tam byla i spousta polopravd. A jednu takovou jsem si dokonce zapsal do vlastního deníku. Dostanu se k ní.

Mýty o půstu mají dvě podoby. Jedny straší, že vám půst zničí svaly a metabolismus. Druhé slibují, že vás vyčistí a vyléčí. Pravda bývá někde mezi, a většinou je méně zajímavá než oba extrémy. Tak pojďme na to.

Mýtus 1: „V půstu spálíte svaly“

Napůl pravda. Tělo v prvních dnech půstu potřebuje cukr pro mozek. Část si ho vyrobí z tuků, část z bílkovin, a ty bere i ze svalů. Jak se rozjede tvorba ketonů a mozek je začne využívat, tělo bílkoviny víc šetří. Úplně to ale nepřestane, takže v delším půstu o část svalové hmoty přicházíte.

Další věc: velká část úbytku váhy na začátku je voda a zásoby glykogenu, ne tuk ani sval. Já jsem za čtyřicet dní zhubl 21 kilo, asi 21 % váhy. Netvrdím, že to bylo všechno tuk. Nebylo.

Co pomáhá: přiměřený pohyb, hlavně procházky, a rozumný návrat k jídlu s dostatkem bílkovin. A nepřehánět délku. O pohybu v půstu píšu v článku pohyb, sauna a práce v půstu.

Mýtus 2: „Metabolismus se vám zpomalí navždy“

Spíš ne, ale něco na tom je. Když člověk dlouho jí málo nebo nejí, tělo začne šetřit a spotřebuje o něco méně energie. To je normální přizpůsobení. Lehčí tělo navíc přirozeně potřebuje méně energie než těžší.

Slovo „navždy“ ale nesedí. Po návratu k jídlu a ustálení váhy se tělo zase přizpůsobí. Co je skutečné riziko, je jojo efekt: když se po půstu vrátíte ke starým návykům, váha se vrátí taky. To není chyba metabolismu, to je chyba návyků.

Mýtus 3: „Půst čistí tělo od toxinů“

Tohle je mýtus, kterému jsem trochu věřil i já. Pětadvacátý den jsem si do deníku zapsal, že si „vychutnávám“, jaký je to pro tělo záhul zbavit se toho, co jsem jedl a pil. Tehdy jsem to tak cítil. Dnes bych to jako fakt nepsal. Nevím, čeho přesně se tělo zbavovalo. Vím jen, že to byl záhul.

Detoxikace, jak se o ní mluví v reklamách, je spíš marketing. Tělo se o odbourávání škodlivých látek stará pořád, hlavně játry a ledvinami, i když jíte. Půst tu práci nepřebírá a nevyplavuje žádné záhadné „toxiny“.

Věci, které se v půstu běžně vydávají za důkaz detoxu, mají obyčejnější vysvětlení:

• Tmavá moč (u mě dvacátý den) znamená hlavně koncentrovanou moč. Je to signál víc pít, ne důkaz očisty.
• Zápach z úst a povlak na jazyku souvisí s ketony a s tím, že se bez jídla v ústech tvoří méně slin.
• Bolest hlavy a nevolnost jsou častěji chybějící káva, nikotin, málo tekutin nebo minerálů.

Výzkumy se zabývají tím, jak půst ovlivňuje procesy uvnitř buněk, třeba takzvanou autofagii. Je to zajímavá oblast, ale u lidí se teprve zkoumá, kdy a jak moc k tomu dochází. Rozhodně to není to samé jako „detox“ z letáku. Víc v článku co se děje v těle při půstu.

Mýtus 4: „Hlad je pořád horší a horší“

Ne, aspoň u mě ne. Hlad v půstu chodí ve vlnách. Desátý den jsem měl hlad. Čtrnáctý den se mi žaludek nebudil ani při rodinném obědě. Osmadvacátý den hlad zase přišel. Čtyřiatřicátý den jsem se snažil na jídlo nemyslet.

Mnoha lidem se hlad po prvních dnech zklidní. Neplatí to ale pro každého. Pokud je hlad pořád silný, točí se vám hlava a nemůžete myslet na nic jiného, je v pořádku přestat. Půst není soutěž ve vydržení.

Pomáhá vědět, že vlna hladu po čase odezní. Sklenice vody, procházka nebo jiná činnost často stačí, aby přešla. A pomáhá i nepohybovat se zbytečně kolem jídla, pokud to jde.

Mýtus 5: „Půst je jen na hubnutí“

U mě to tak nikdy nebylo. Ano, zhubl jsem 21 kilo. Ale do půstu jsem šel kvůli hlavě, vztahům a tomu, jakým chci být člověkem. Hubnutí byl vedlejší efekt.

A pokud jde hlavně o váhu, buďte opatrní s očekáváním. Část toho, co zhubnete, je voda a ta se po návratu k jídlu vrátí. Dlouhodobou váhu dělají návyky, ne jeden velký půst. O tom, co mi půst skutečně dal a co od něj čekat, píšu v článku přínosy půstu.

Mýtus 6: „Čím déle, tím líp“

Tohle je možná nejnebezpečnější mýtus. Čtyřicet dní zní jako výkon. Já jsem k nim šel sedm let: 2004 jeden a tři dny, 2005 tři, sedm a patnáct dní, 2009 sedm dní, 2010 jednadvacet a tři dny, 2011 čtyřicet. A přesto to nebylo nic pro začátečníka. Dnes bych to bez lékaře nikomu nedoporučil zkoušet.

S délkou půstu rostou rizika: nerovnováha minerálů, nízký tlak, mdloby, potíže se srdečním rytmem. Riskantní je i konec, po delším půstu hrozí při prudkém návratu k jídlu refeeding syndrom. Delší půst neznamená víc užitku, jen víc rizika a víc zodpovědnosti.

Delší vodní půst, tedy víc než pár dní, jen po poradě s lékařem a ideálně pod jeho dohledem. Kdo bere léky nebo má nemoc, nejdřív lékař. A než začnete, přečtěte si kontraindikace půstu.

Mýtus 7: „Bez jídla se nedá pracovat“

Práce v sedě jde, aspoň u mě šla. Jsem programátor. Osmý den jsem uvažoval jasně, i v plánech dopředu. Čtrnáctý den jsem celý den studoval. Devětadvacátý den jsem byl mozkově unavený. Takže ano, pracovat se dá, ale výkon kolísá a nedá se předem naplánovat. Pokud chystáte delší půst, nedávejte ho do týdne, kdy vás čeká uzávěrka nebo důležité jednání.

Jiná věc je fyzicky náročná práce, práce u strojů, ve výškách nebo za volantem. Já jsem v půstu řídil a jedenáctý den jsem si zapsal, že mám jasnou mysl, ale obraz je pomalejší. Dnes bych v delším půstu za volant nesedal.

Jeden mýtus navíc: „Půst je pro každého“

Není. Těhotné a kojící ženy, děti a dospívající, lidé s podváhou, s poruchou příjmu potravy i v minulosti, s cukrovkou na lécích, s nemocí srdce, ledvin nebo jater, a další. Kdo si není jistý, ať se nejdřív zeptá lékaře.

Na závěr: komu věřit

Pokud o půstu teprve čtete, nevěřte nikomu, kdo vám slibuje, že vás půst vyléčí, ani nikomu, kdo vás straší, že vám pár dní bez jídla zničí tělo. Začněte jedním dnem a sledujte, co se děje.

Pokud už máte zkušenost a láká vás delší půst, nechte se vést lékařem, ne diskusí na internetu. Ani tou, ve které jsem kdysi hledal odpovědi já.

A pokud vám někdo tvrdí, že půst vyplavuje toxiny, zeptejte se, které. 🙂

Tomáš

P.S. Nejtrvalejší věc, kterou jsem si z půstů odnesl, není váha. Je to respekt. K tělu, k jídlu a k tomu, že čtyřicet dní není hra.