Co mi půst dal a co od něj čekat

Když se mě někdo zeptá, co mi půst dal, většinou čeká číslo. Kolik jsem zhubl. Tak ať to máme z krku: za čtyřicet dní o vodě v lednu 2011 jsem zhubl 21 kilo, zhruba 21 % své váhy. Jenže kvůli tomu jsem to nedělal. A kdybyste se postili jen kvůli váze, nejspíš byste byli zklamaní. Část kil se po půstu vrátí, protože to byla voda a zásoby, které si tělo zase doplní.

Co tedy? Zkusím to rozdělit na tělo, hlavu, návyky a jídlo. A poctivě říct, co z toho je moje zkušenost, co naznačují výzkumy a co jsou spíš pohádky z internetu.

Proč jsem vůbec začal

K půstu jsem se nedostal přes dietu. Asi pět let jsem hledal, jak fungují vztahy mezi lidmi a toky energie. Pak mi obchodní partner Milan u piva řekl: „Abys to dostal pod kontrolu, existuje zkratka: půst.“ Já věci nezkouším, já je dělám. Ještě ten měsíc jsem dal tři dny.

Proto beru i přínosy trochu jinak. Nehledal jsem lepší výsledky z krve. Chtěl jsem být lepším člověkem – tátou, manželem, synem, partnerem, zaměstnavatelem, přítelem. A taky lepším učitelem i žákem. Celou cestu od prvního dne až po čtyřicítku jsem popsal v článku moje cesta k 40 dnům půstu.

Co jsem cítil na těle

První, co mě napadne, je lehkost. Ne hned. První dny jsou spíš o hladu, únavě a bolesti hlavy. Ale ve vyšších dnech přišly chvíle, na které nezapomenu. Patnáctý den jsem si do deníku zapsal skvělou náladu a přebytek energie, dokonce jsem si zacvičil. Sedmnáctý den mi bylo tak dobře, že jsem se bál, že už nikdy nezačnu jíst. 🙂

Osmnáctý den jsem spal jen šest hodin a stačilo to. A sedmadvacátý den jsem si po sauně poznamenal jediné slovo: lehkost.

Abych byl fér, ten samý deník je plný i opačných dnů. Zima, únava, nohy jako ze dřeva po pětikilometrové procházce, bolest hlavy, pálení žaludku. Lehkost nepřichází zadarmo a nepřichází každý den. Kdo vám tvrdí, že půst je čtyřicet dní euforie, ten se buď nepostil, nebo už zapomněl.

Co naznačují výzkumy a co je jen dojem

Tady budu opatrný. Půst se dnes hodně zkoumá. Výzkumy naznačují, že u některých lidí může zlepšit to, jak tělo hospodaří s cukrem a inzulinem, a že může pomoct zhubnout. Mluví se taky o autofagii, tedy o tom, jak buňky uklízejí a recyklují své opotřebované části. Zní to krásně. Jenže velká část poznatků pochází z pokusů na zvířatech nebo z krátkých studií. U lidí se teprve ověřuje, co z toho platí, pro koho a za jakou cenu.

Co z toho plyne pro vás? Že půst není lék. Kdo vám slibuje, že vás vyléčí, slibuje víc, než ví. A pokud máte nějakou nemoc nebo berete léky, je to přesně ten případ, kdy má první slovo lékař, ne já. Než do čehokoli půjdete, přečtěte si prosím, kdy se nepostit.

A ještě jedna věc, kterou slyším pořád: detox. Že se tělo půstem „čistí od toxinů“. Játra a ledviny ale pracují každý den, i když jíte, a na žádný zvláštní úklid nečekají. O tom a o dalších pověrách píšu v článku mýty o půstu.

Moje jasná hlava, moje lehkost, moje energie – to všechno jsou dojmy. Pravdivé, ale moje. Někdo to tak má, někdo ne.

Co se mi změnilo v hlavě

Tohle je pro mě asi nejzajímavější část. Osmý den jsem si zapsal, že mi to začíná hodně myslet. Uvažoval jsem jasně, i když šlo o plány do budoucna. Jedenáctý den jsem měl při řízení jasnou mysl, jen obraz kolem mi připadal pomalejší. Dnes vím, že právě tohle je důvod, proč bych v delším půstu za volant nesedal. Jasná mysl a pomalejší reakce nejsou dobrá kombinace na silnici.

A zase poctivě: devatenáctý den jsem byl napjatý, nervózní a víc mě rozhodil stres. Devětadvacátý den jsem byl mozkově unavený. Jasná hlava tedy neznamená, že jste čtyřicet dní v klidu a míru. Spíš se střídá jasno a zataženo. Víc o tom, co půst dělá s náladou, s egem i se strachem, píšu v článku půst a mysl.

Kouření a návyky

Kouřil jsem od osmnácti, krabičku denně. Při svém prvním třídenním půstu jsem měl hroznou bolest hlavy a dobře vím proč. Tělo se ozvalo a nedalo se to přeřvat. S kouřením jsem přestal rok před čtyřicetidenním půstem. Nebudu tvrdit, že díky půstu. Ale půst mi ukázal něco, co bych jinak neviděl: jak citlivé tělo je, když mu dáte pokoj.

Třiadvacátý den jsem byl na bowlingu, kde se hodně kouřilo. Bolela mě hlava. Další den mi z toho kouře bylo celý den na zvracení. Člověk, který roky kouřil krabičku denně, najednou nesnese pár hodin v zakouřené místnosti. To mi řeklo víc než jakýkoli leták.

A co další návyky? Když nejíte, najednou vidíte, kolik jídla je jen zvyk. Sedmý den jsem těžko krmil děti. Stačilo foukat do horké lžičky a žaludek se probudil. O týden později se mi neozval ani u rodinného oběda. Třicátý den bylo rodinné kino a já byl bez nachos. Přežil jsem.

Vztah k jídlu

Tohle je přínos, který na váze nezměříte. Desátý den, kdy jsem měl mimochodem docela hlad, jsme se se ženou radili, jak bude jíst celá rodina. Víc ovoce, víc zeleniny. Ne proto, že bych propadl nějaké víře. Prostě jsem měl čas a odstup o jídle přemýšlet.

Půst vás naučí rozlišit hlad od chuti. Hlad v půstu přichází ve vlnách a zase odchází. Chuť je spíš myšlenka: teď by bylo fajn si něco dát. Když tohle jednou uvidíte zevnitř, už na to nezapomenete.

A čtyřicátý den jsem se těšil na energii ze zeleniny. Ne na řízek. Na zeleninu. I tohle mi půst dal.

Co od půstu nečekat

• Že vás vyléčí. Půst není náhrada léčby a žádnou nemoc vám tady slibovat nebudu.
• Že kila zůstanou dole sama. Po půstu se vždycky část vrátí. Kolik zůstane, záleží na tom, jak pak jíte.
• Že každý den bude skvělý. Nebude. Přijde zima, únava i nervozita.
• Že čím déle, tím líp. Čtyřicet dní nebylo pro začátečníka. Dnes bych to nikomu nedoporučil zkoušet bez lékaře, a ideálně jen pod jeho dohledem.
• Že z vás udělá jiného člověka. Ukáže vám spíš, kým už jste. Co s tím uděláte, je na vás.

Tak co si z toho vzít

Pokud vás láká hlavně hubnutí, půst vám pomůže jen na chvíli. Víc udělá to, co se při něm naučíte o svém jídle a o svých zvycích.

Pokud chcete zjistit, co ve vás je, začněte jedním dnem. Jak na to, píšu v článku jak začít se postit.

A pokud máte nemoc, berete léky nebo si nejste jistí, začněte u lékaře. Opravdu. Je to ta nejrozumnější první zastávka.

Tomáš

P.S. To nejcennější se nedá zvážit: pocit, že jídlo neřídí mě, ale já jeho. Milan měl u toho piva pravdu. 🙂