Půst a hlava: jasná mysl, nálady a ego

Seděli jsme s obchodním partnerem Milanem u piva a já mu vykládal, co mě už asi pět let zaměstnává. Vztahy mezi lidmi, toky energie, proč se věci dějí tak, jak se dějí. Milan mě vyslechl a řekl: „Abys to dostal pod kontrolu, existuje zkratka: půst.“

Já věci nezkouším, já je dělám. Ještě ten měsíc jsem dal tři dny.

Možná vás to překvapí, ale u mě půst nikdy nebyl o hubnutí. Ano, ze čtyřicetidenního půstu jsem vyšel s váhou 80 kilo, o 21 kilo lehčí. Jenže to byl vedlejší efekt. Šel jsem do toho kvůli hlavě. Chtěl jsem být lepším člověkem, tátou, manželem, synem, partnerem, zaměstnavatelem, přítelem, učitelem i žákem. Zní to jako dlouhý seznam. A taky že je. 🙂

Tenhle článek je o tom, co dělal půst s mou myslí. Žádná velká věda, žádné sliby. Některé věci se mi opakovaly, jiné mě překvapily. A u některých dnes vím, že na ně je potřeba dávat pozor.

Jasná hlava, která přijde a zase odejde

Osmý den čtyřicetidenního půstu jsem si zapsal, že mi to začíná hodně myslet. Uvažoval jsem jasně, i v plánech dopředu. Jedenáctý den jsem měl za volantem jasnou mysl, jen obraz byl pomalejší. Patnáctý den skvělá nálada a přebytek energie.

Kde se to bere? Výzkumy naznačují, že mozek umí v půstu dobře využívat ketony, které tělo vyrábí z tuků. Tělo navíc zvyšuje hladinu některých hormonů, které člověka drží bdělého. Jestli to přijde i vám, nevím. Někdo to tak má, někdo ne.

A hlavně: jasná hlava není trvalý stav. Devětadvacátý den jsem byl mozkově unavený. Kdo čeká, že bude čtyřicet dní osvícený, bude zklamaný.

Ještě jedna věc. Pocit jasné hlavy neznamená rychlé reakce. Ten jedenáctý den za volantem to ukázal docela přesně: myšlenky čisté, obraz pomalejší. Dnes bych v delším půstu za volant nesedal. Proč, to rozebírám v článku pohyb, sauna a práce v půstu.

Nálady jako na houpačce

Devatenáctý den: napjatý, nervózní, náchylnější na stres. Třiatřicátý den přestala únava a začala růst nervozita. A sedmatřicátý a osmatřicátý? Sluníčko, nádhera.

Půst vám nálady neurovná. Spíš je zesílí. Co je pod povrchem, vyleze ven. Pro mě to bylo cenné, protože jsem se chtěl poznat. Ale je fér to říct dopředu lidem kolem sebe a nedělat v nervózních dnech důležitá rozhodnutí. Ani obchodní, ani rodinná.

Pokud k vám místo jasné hlavy přijde hlavně úzkost, smutek nebo podrážděnost, které nepolevují, nepřetlačujte je. To není zkouška charakteru. Těžkým dnům a tomu, kdy je lepší skončit, se věnuji v článku krize v půstu.

Ego, které jsem neviděl

V letech 2006 a 2007 jsem se nepostil. Dařilo se mi v obchodě a já se zabýval hlavně svým egem. Na konci roku 2007 přišel osobní bankrot. Dnes už chápu, proč se to stalo.

Netvrdím, že by mě před tím půst ochránil. To by byla laciná pointa. Ale vím, že v půstu se mi ego schovává hůř. Když nemáte jídlo jako odměnu, útěchu ani rozptýlení, zůstanete víc sami se sebou. A to, co uvidíte, se vám nemusí líbit.

Možná proto jsem se k půstu vrátil. V roce 2009 týden, v lednu 2010 jednadvacet dní, v říjnu 2010 tři dny a v lednu 2011 čtyřicet dní o vodě.

Strach, že už nezačnu jíst

Sedmnáctý den jsem se cítil tak skvěle, že jsem se bál, že nezačnu jíst nikdy. Zní to legračně. Tehdy mi do smíchu nebylo.

V půstu se může stát, že kontrola nad jídlem začne být příjemná sama o sobě. Ten pocit, že něco zvládám, že jsem silnější než hlad. U mě to byla chvilka. Dvaadvacátý den jsem už hodně přemýšlel o návratovce a čtyřicátý den jsem se těšil na energii ze zeleniny a měl z návratu respekt.

Chci to ale říct jasně. Pokud se u vás vztah k jídlu točí kolem kontroly, trestání nebo strachu, půst pro vás není. Kdo má nebo měl poruchu příjmu potravy, i před lety, ten by se postit neměl. Víc v článku kontraindikace půstu. A kdo se v půstu přistihne, že nechce přestat, ať to bere jako signál k zastavení, ne jako úspěch.

Jídlo v rodině

Nejtěžší chvíle nebyly s hladem o samotě. Byly u stolu s rodinou. Sedmý den jsem krmil děti, a když jsem foukal do horké lžičky, probudil se mi žaludek. Čtrnáctý den se nebudil ani při rodinném „obědě“. Třicátý den jsme byli všichni v kině a já seděl bez nachos.

Desátý den jsme se se ženou radili, jak se bude rodina stravovat. Víc ovoce, víc zeleniny. Hlad mě dovedl k tomu, že jsem nepřemýšlel jen o svém talíři, ale i o talířích dětí.

Pokud se postíte a máte doma rodinu, pár rad, ke kterým jsem došel:

• Domluvte se dopředu. Kdo bude vařit, jak to bude s rodinnými jídly, co čekat, když budete nervózní.
• Nedělejte z půstu představení. U stolu nevyprávějte, jak je to bez jídla skvělé. Ostatní jedí a mají na to právo.
• Děti do toho netahejte. Děti a dospívající se postit nemají. To, že táta nejí, neznamená, že se doma škrtá jídlo.
• Buďte u stolu, pokud to zvládnete. Rodinné jídlo není jen o jídle. Když to nejde, je v pořádku na chvíli odejít.

Co tedy půst dělá s hlavou?

U mě to bylo tohle: chvílemi jasnější myšlení, silnější nálady na obě strany, méně úniků před sebou samým a jiný pohled na jídlo doma. Nic z toho nepřišlo samo, nic z toho nebylo trvalé a nic z toho vám nemůžu slíbit. Co mi půst dal celkově a co je na přínosech ověřené, píšu v článku přínosy půstu.

A ještě jedna poctivá poznámka. Hlava v půstu potřebuje tělo, které je v bezpečí. Delší vodní půst, tedy víc než pár dní, patří k lékaři, ideálně pod jeho dohled. A kdo bere léky nebo se léčí, ten nejdřív k lékaři a teprve potom do půstu. Mých 40 dní nebylo pro začátečníka a dnes bych to bez lékaře nikomu nedoporučil zkoušet.

Na závěr: podle toho, proč do toho jdete

Pokud vás láká půst kvůli hlavě, začněte krátce. Jeden den, později tři. A pište si deník. Za pár let budete rádi, že víte, co jste který den cítili.

Pokud jde hlavně o hubnutí, zkuste si upřímně odpovědět, jestli nehledáte spíš kontrolu nebo trest. Pokud ano, půst odložte a promluvte si s odborníkem.

A pokud jste v půstu a máte pocit, že se vám mysl rozjasnila, užívejte si to. Jen u toho nedělejte velká rozhodnutí a nesedejte za volant.

Tomáš

P.S. Kdysi jsem načetl celou internetovou diskusi o půstu a nikdy jsem do ní nenapsal ani slovo. Odpovědi jsem tam vždycky našel. Tenhle web je vlastně můj opožděný příspěvek. 🙂